Syn měl v těch 3 letech taky hodně nespolečenské období a stranil se dětí. Utíkal mi z mateřského centra, nechtěl tam být a líbilo se mu tam jedině, když byly všechny děti pryč a on si sám mohl povídat s nějakou tamní tetou. Před dětma spíš utíkal a o jejich společnost nestál.
Do školky jsem ho nedala, byla jsem doma s mladší dcerou, šel ve 4 letech a je to jiné dítě a nástup zvládl úplně v pohodě. Děti už vyhledává sám a školka mu extra nevadí, i když asi nikdy nebude milovník velkých skupin dětí a být doma s náma mu nevadí taky a k dospělým tíhne pořád.

Kamarádka má syna, který trpěl skoro sociální fobií, na hřiště mohli chodit teprve, když všechny děti odešli, s cizíma lidma kromě nejbližších nikdy nepromluvil. Do školky šel ve 3 letech, měli štěstí na výbornou paní učitelku, která mu hodně pomohla, nenásilně ho vtáhla mezi děti. Takže kmarádka úplně zírala, když se její syn držel za ruku v kruhu s ostatníma dětma....takže jemu školka ve 3 letech ppmohla, i dkyž detaily nevím, jestli zpočátku brečel atak.
Chce to teda mít štěstí na paní učitelku, která takovému dítěti pomůže a ví jak na to, případně zabrání nějakým problémům s dravějšíma dfětma. Dnes už je to školák a sicializoval se v pohodě, i když ranař to nikdy nebude, spíš stydlín na doživotí

Takže je to dilema , ale kdybych neměla školku s dobře prověřenýma učitelkama, tak bych tam takové dítě ve 3 letech asi nedala. Nebo třeba bych to zkusila a mohlo by chodit jen 3x týdně na dopoledne. Syn takhle chodí dodnes.