Mam obavu, ze stezovat si nema smysl, ani jsem nezaregistrovala jakekoli zmeny po a pred stiznosti. Pravda, ja si moc nestezuji neb se nechci dostat do Cernych stranek problemovych pacientu( tohle berte klidne jako vtip). Postezovala jsem si jen jednou k organizaci chranici prava pacienta a to tehdy, kdyz jsem byla jednim z šéfů interny propustena den ze dne domu, kdyz jsem byla na jeho oddeleni hospitalizovana pro plicni embolii. Proste jsem se mu zdala malo dusna a to, ze na scintigrafii zjistili jakesi vypadky casti plic a defekty vypadajici jako embolie se mu proste nezdalo smerodatne. Zajimave bylo, ze behem vysetreni jsem byla poslana i na egrometrii. Pri druhem plicni embolii zpochybnil vysledek sveho kolegy a spiralni CT plic zase neuznal jako dost smerodatne a poslal me na scintigrafii po druhe (mnohem mene presne vysetreni nez byla ta spinalni CT). Tam zjistili tromby tri, misto jednoho, coz ho asi konecne uklidnilo. Uznala jsem, ze dalsi stiznosti nemaji smysl, uz tehdy, kdy jsem se ptala lekare, ktery prvni scintigrafii popisoval a ktery mi vynadat, ze onen vedouci muz z interny( ani me nenapadne, abych psala presne jeho hodnost) tomu prece rozumi lepe, tedy ne lepe nez ja, ale lepe on=nez ten lekar, ktery to popisoval. On te doby pokud se s tim lekarem potkame nevrazive na sebe koukame. O zadnem jinem dopadu nevim, napr. ze by sel do sebe a rekl si: (asi) jsem udelal chybu...No, to by bylo velmi pekne, ale mam dojem, ze do sebe nepujde, nebot patrne nema kam.

Holt zdravotnictvi mame takove, jake nam ho nasi lekari udelaji... A je mozne, ze dojem, ze mnoho lekaru by chodilo do prace mnohem radeji, kdyby na ne necekali ti protivni pacienti, bude asi vysledek toho, k cemu jejich studium smerovalo, tedy vec spolecnosti, protoze kvalita kazde spolecnosti se pozna podle toho, jak je postarano o jeji nejslabsi. V kazdem pripade se empatie spolecnosti odrazi na peci o postizene, nemocne, o rodici zeny a deti, o stare lidi atd.