Tak zažila jsem to z obou stran, jednu stále ještě zažívám .
Moji výrazně mladší sourozenci cca o pár let starší než moje děti, moje mamka snažící se o dokonalost ve všem - v práci i doma a - na moje děti - svoje první vnoučata už neměla "náladu". Tak jsem to vnímala, tak jsem to tenkrát viděla. Navíc moje děti u ní byly strašně rády, zbožňovaly ji, což ale špatně nesla druhá babi, která hlídala ochotně a ráda.
A teď já, moje vnoučata o pár let mladší než moje děti - a já ne že na ně "nemám náladu", já na ně už občas vůbec nemám sílu! Na víkend jsem si ji začala brát tak okolo 4 až 5ti let, kdy si už fakt se "strejdou a tetou" vyhráli bez toho, abych musela být strašně ve střehu a stále nablízku.
Vůbec to neznamená, že vnoučátka nemám ráda, ale kdo to nezažil, neví. Z druhého konce jsem to tenkrát taky vnímala jinak.