To je zajímavý, na Moravě, v malém městě,odkud je manžel, se to bere jinak, hlídají úplně všechny babičky, ne místo školky, ale berou si běžně děti po škole, často až do večera, bere se to jako samozřejmost, až ne samotnou to zaráží a obdivuju tchyni, která si odhlídala 6 vnoučat, na to první dokonce zůstala na mateřské, aby si mohla dcera dodělat maturitu. Denně rodině vaří. Ale je pravda, že už je v důchodu, ale myslím, že hlídala hodně - celé víkendy - i předtím. A tak nějak se v rodině počítá, že si ji na stáří někdo veze k sobě (a adeptů je víc).

v kontrastu moje mamka, která nehlídá vůbec a proklamuje, že není hlídací babička a taky se neprosí, aby ji na stáří někdo opečovával (ideálně by prý šla někam umrznout, aby nezavazela).

Mě se líbí víc první model, raději bych, kdyby děti měly 10 let babičku a my se pak o babičku posledních 10 let starali (plus mínus xy let, to je jasný, že se to nedá přepočítávat na dny) než každej co jeho jest. Vidím, jak malej pookřeje, když máme jet k babičce, oje tchyně je 400 km daleko, děti s námi budou jako v ponorce...

Saozřejmě si nic nenárokuju, jen mě to mrzí.

Mch moje mamka zjistila, jak dokážou být děti za babičku vděčný, tak trochu obrátila a nabídla se, že si kluka na týden na prázdniny letos vezme!