Mám podobný "problém", jako většina zakladatelek přede mnou. S partnerem jsme 4 roky, před rokem jsme se (můj nápad. partner souhlasil až po ujištění, že "si tě nebudu MUSET za rok vzít") zasnoubili. Máme krásný vztah takřka bez mráčku. Po určitých peripetiích se nám podařilo díky umělému oplodnění a čekáme naše první dítě.
Naše rodiny jsou nadšené, všichni se těší. Jeho i moji rodiče se nás neustále ptají na svatbu, moje maminka to považuje za nutnost - " když už čekáte to dítě, tak by si tě snad měl vzít".
Já bych se za něj vdala ráda, přeji si, abychom byli rodina. Přítel není vysloveně PROTI svatbě, nicméně se neustále "vymlouvá" - na co papír, teď ne, jednou se vezmem, na své svatbě se nemůžu pobavit (= opít), ty chceš mít všechno hned, na co bychom se pak těšili apod.
Říká, že si mně vzít chce, ale ne teď. Na druhou stranu když se zeptám "kdy?" tak řekne "nevím", popř. "jednou".
On je celkově dost nerozhodný, zatím co já jsem zvyklá jít si za svým dokud nedosáhnu výsledku a pokud něco chci, tak prostě budu mít a to co nejdřív, tak on je spíš laxní, do ničeho se nehrne, na vše má spoustu času. S jeho přístupem bychom neměli nic, naopka když už ho do něčeho "dokopu", nakonec je hrozně rád, poděkuje mi že jsem ho k tomu dostrkala a přizná, že to vlastně nebylo tak "hrozný" jak si myslel.

Ráda bych věděla, jak na něj zapůsobit, aby na svatbu přistoupil (na argumenty typu "kdyby se něco stalo" slyší, ale nechává to vždy vyšumět).

Vdávat se s x-měsíčním miminkem nechci, to bych z toho dne nic neměla, ráda bych se vdala ještě než se nám malé narodí (TP prosinec). Vymyšlené a vybrané mám v podstatě vše, od data, místa obřadu i hostiny, přes květiny atd. S přípravami by mi pomohla moje maminka a budoucí švagrová, přítel by se nemusel o nic starat.
Nechci žádnou hogo fogo velkou honosnou svatbu, jen rodina + svědci. S financema na svatbu nemáme problém. Tak jak na něj?