Kudlo, myslím, že v tom vidíš něco, co v tom není - a nebo nemusí být.

Ještě jednou: Já necítím ani zášť, ani hlídání nevyžaduju.
Jen mě mrzí, že u babičky jsou moje děti na x-tém místě až po všemožných obskurních aktivitách a přijdou na řadu jednou za uherskej rok. Protože můj vztah s mojí babičkou byl úplně jinej.

A taky že jí jako mojí mámě je jedno, že někdy opravdu opravdu potřebuju pomoct, a prostě se odmítá byť jen velmi výjimečně angažovat. Ale že jí to nebrání prezentovat se při každé příležitosti jako pomáhající babička před svýma známýma.

(MMCH ona by asi byla taky dost zklamaná, kdyby byla nemocná / v tísni / v náročné situaci, a já řekla - hele, ale já mám spoustu svejch aktivit, nepočítej, že ti pomůžu. Což jsou přesně slova, kterýma reagovala na oznámení mého prvního těhotenství.)