Taky jsem si tím prošla. Začalo to nenápadně na základní škole (musela jsem pořád kontrolovat zda je zamčeno, vše vypnuto atd.) pak se to zhoršilo na mateřské, posedlá čistota, kterou asi prožíváš. Pak to přešlo zase na myšlenky na nemoce atd. Teď jsem z toho venku, nejvíce mi pomohla práce a povinnosti a jiné větší starosti. Dnes se tomu usmívám, ale chápu, že je to nesnesitelný. Radím psych.vyšetření a dnes jsou nenávykové léky, řešila bych to tím. A ještě jedno, není se za co stydět. Málo kdo o tom mluví, ale má to strašně moc lidí. Držím pěstě