Jen mě zajímá náhled ostatních, mně to přijde vcelku jasné. Moji rodiče mají k dárkům jasný vztah - nesmí to být krám, který by někde ležel a nejlepší je, když se to dá sníst či vypít. Tak jo, roky to dodržuju, i když vymýšlet obsah balíku, aby to bylo trochu jiný než minule, není jednoduchý.
Můj bratr taktéž pochopil, několikrát jsme o tom mluvili, protože on taky říkal - ale mně by to přece udělalo radost. Asi že je nejmladší, tak se přizpůsobil.
Ale sestra - to je jiný kalibr. Tu přiveze tátovi tu funkční triko, tu boxerky, tu tamto a ono - a on už dopředu hlásí - já nechci žádný oblečení, žádnou kosmetiku, raději mi nic nedávejte. Ale ona ne - ví, že to přece potřebuje. Takže táta má skříň věcí úplně nových, který nechtěl, přes upozornění dostal a nosit nebude, ale je mu blbý je někomu věnovat nebo sestře vrátit. Opravdu cirkus nastal, když mu sestra koupila poměrně drahý hodinky a dala mu je s účtenkou, aby je případně mohl reklamovat a nebo si nechat zdarma upravit řemínek. Táta málem omdlel - z tý ceny. Takže mu přišlo líto hodinky nechat ve skříni, za takový peníze a s omluvou je sestře vracel. A bylo boro - ona nechtěla, ať je vyhodí, on nechtěl, že to je škoda......... No hrozný. A sestra řekla, že příště mojí mamce koupí tu rybku závojnatku - no to táta opět málem šel k zemi, ale mlčel, a moje mamka mé sestře řekla, že to rozhodně ne, protože oni by se o ni neuměli postarat a nechtějí ji. Ale sestra přijela rovnou s rybou a bylo zle, dopadlo to hrozně - mezi našima a sestrou /i když to není jediný problém mezi nimi/.
Sestra si mi stěžovala, jenže se naštvala i na mě, protože jsem jí řekla, že tu rybu neměla kupovat, když jasně řekli, že ji nechtějí. Ovšem můj bratr má názor, že pro klid v rodině si naši tu rybu měli vzít a třeba ji spláchnout do záchoda a pak říct, že chcípla. Jenže to by naši nikdy neudělali a naopak by se trápili, když by ta ryba chcípla, že ji utrápili k smrti.
Jak vy se stavíte k nevhodným dárkům?
Jak se k tomuto problému?