Nejde sestře spíš o tu reakci, kterou vyvolá, než o radost rodičů z dárku? Už to, že dopředu oznamuje koupi živého dárku, věc je věc, ale zvíře darovat předem odmítajícímu je divné. Trochu to chápu, já taky měla tendence rodiče "vychovat" dárky, které přece strašně musí chtít a potřebovat (jakože ty věci fakt neměli a jejich užívání by jim usnadnilo život), ale když je prostě nepoužívají, tak už to nedělám, nemá to smysl. Oni budou radši dál poslouchar radiobudík, který má jen dvě hlasitosti - šepot a řev, a nový stojí vedle vypnutý , protože jeho pípání, světe div se, se postupně zhlasuje - no tak asi chce někdo vzbudit, že ...ale nevrátí nebo nevymění ho, to ne. A budou vzdychat, jak ten starý řve, že se to nedá ztišit. Co nadělám???