jasně. My se teda občas na nějaké dražší dárky skládáme, ale ono je to prostě o domluvě. O schopnosti domluvit se se zbytkem rodiny. NA ROVINU, a ne nějaký "upejpání" typu "jistě ne"(takle odmítal jeden náš strýc i oběd když se tu zastavili o pouti, přitom všichni dobře věděli, že domů se dostane až pozdě večer a byl by celou dobu hladem. Vlastně počítal s tím, že se u nás nají, ale nikdy prostě nedokázal jen tak zasednout ke stolu, poděkovat za jídlo a sníst ho. Vždycky jsme ho museli přemlouvat, až mu jednou mamka vynadala a zeptala seco by dělal kdyby ten jeho talíř odnesla!!! Byla tenkrát rozžhavená doběla.)
Od té doby konečně nemáme problém s dárkama-návštěvama a umíme spolu jednat narovinu.
Zaplať Bůh.