Přidat odpověď
Jako bych to psala já - přesně. Naše dítě navíc první rok jenom řvalo a řvalo (nakonec se ukázalo, že to bylo kvůli zdr. problému, na který bohužel dr. přišli docela pozdě, i přes x hospitalizací), do toho jsme cvičili Vojtovku... ten řev byl opravdu krutý, celé město si dodnes (už jsou to tři roky) pamatuje... Uřvaný nespavec a do toho hodně nemocná máma. Pro rodinu vytoužené vnouče ... a bác: nikdo nepomohl, nikdo nepovozil kočárek, nikdo alespoň slovem nepovzbudil. Dodneska se z toho vzpamatovávám (nejen vážná nemoc, ale i zlomená psychika), nechápu, že jsem to vůbec přežila. Jiné děti nebudou, to už bych opravdu nezvládla. Ano,jsou ženy, které pomoc rodiny nepotřebují, jsou ženy, které mají "hodné" spavé tabulkové dítě... ale jsou i takové, které, když se objeví opravdu vážný problém, tak zůstanou na všechno samy... Nejvíc mne bolí reakce mámy: "co to jsi za macechu, když se nepostaráš ani o jedno vlastní dítě? Od toho se válíš na mateřský"... Co dodat....
Předchozí