Ikdyž jsem všem do narození první dcery ve 30 letech přála v první řadě zdraví, tak hodnotu tohoto přání jsem si uvědomila až s dětma a jejich nemocemi a strachem o ně. To, že mám v srdci dost místa i pro druhou dceru, to že umím žít s nimi, ale taky si to užít bez nich, to, že plány jsou jen plány a já si je můžu tak akorát snít ve své hlavě, to, že žádný den není stejný, to, že je asi tísíc druhů pláče, to, že být matkou má milion podob a některé z duše nenávidím a pro některé bych dala svůj život....