Ten pocit, že když např. oočkuji a bude reakce, bude to na me a když ne a dítě umře na nemoc, tak také. Já si budu vždy vše vyčítat, ať to bylo v sebelepším úmyslu. Vždy mi to dítě či někdo může vyčíst a já se budu cítit vinna. Vždycky budu zodpovědná já a manžel za vše. A děsí me pořekadlo, že cesta do pekla je dlážděná nejlepšími úmysly! Někdy nevím zda dobré úmysly kloubím se zájmem a cítěním dítěte samotného. Překvapila me zodpovědnost a zároveň totální ignorace ve zdravotnických zařízeních v tom směru. Překvapilo nás, jak moc i vlastní děti můžou lézt na nervy. Naopak me nepřekvapil strach o dítě. Manžela překvapila totální změna mého chování v mateřské a síla lásky k dětem.