První nebyl zrovna plánovaný, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu.Okolo mě žádné kamarádky s dětma, žádný internet.Jen s jedním to bylo zlatý (byl extrémně spavý miminko), se dvěma (druhý uřvánek) to bylo na nervy.

Zaskočila mě asi ponorka, kterou občas z dětí mám.Hlídání cca 2x do roka na jeden den, víc ani ťuk. Přesto, že je miluju nade všechno na světě, občas mi neuvěřitelně lezou na nervy.Možná to zní divně, nejsem na ty pocity zrovna dvakrát hrdá(taky když usínám, říkám si, jak druhý den nebudu křičet a nebudu),ale je to furt stejný.To neustálý pošťuchování, jekot, brekot, z toho se ze mě opravdu stává neurotik...
Jak jsou kluci zvlášť, je to pohoda.Ale jak jsou spolu, není 5 min, že by některý z nich neřval.
Takže mě vlastně zaskočila moje vlastní povaha, z pohodářky až flegmouše se stala postupně matka nervoza.Na okolí asi tak nepůsobím (když to někomu řeknu, nevěří mi),ale já už si připadám kolikrát zralá na prášky..