Fyzická i psychická únava...nevyspání, únava, neustále ve střehu...nemožnost "být nemocná", procházky z kočárem odnikud nikam, blbé pohledy v restauraci vyloženě nezaměřené pro matky s dětmi, rutinní denní nikdy nekončící činnosti, věčný bordel v bytě vzdorující mým snahám o nápravu... jsem ráda, že už je syn poněkud odrostlejší a - vyspím se, nemusím být stále ve střehu, když mi je blbě, prostě si hraje, čumí na telku... a i když je to taky trošku náročnější, nemám strach, že bude pít vodu ze záchodu, spadne ze schodů, stáhne na sebe květináče, televizi, dají se s ním podnikat fajn věci, můžu s ním prakticky kamkoliv, pokecám si s ním, pomůže s úklidem, se svými věcmi...atp. Nějak po druhém dítěti netoužím...čekám, ale hormony stále neřvou, nevolají...ba ani nešeptají...