Moji rodiče se o kluky velmi zajímají, hlídají tak, aby je to těšilo, což je pro nás velká pomoc. Hlídá nám ještě moje teta, totéž. Názory na výchovu máme samozřejmě každý trochu jiné, ale protože nikdo z nás děti netluče, není na ně sprostý a nenutí jim drogy, myslím, že je to celkem šumák, tolik času s prarodiči kluci zase netráví.

Manželovi rodiče jsou osmdesátníci, ty jezdíme navštěvovat všichni společně, chování dědy k babičce je u mě hodně za hranou, ale staršího tam klidně na pár dní nechám, jen ať vidí, jak to nemá být. Malý by jim z baráku udělal kůlničku na dříví. Pokud jde o stravování, babička vaří jídla, která já nevařím a nejím, ale klukům to chutná, tak těch pár dní v roce přežijou. Osobně si myslím, že hádat se o to, co děti budou jíst (pokud jim prarodiče nenarvou něco, na co je dítě alergické), je fakt malicherné, zejména v případě, kdy jsou děti vystaveny vlivu neblahých potravin pár dní v roce. Vždycky si vzpomenu, jak se ve školce jednou řešilo cca hodinu na třídní schůzce, že děti dostaly k svačině chleba se SÁDLEM a za pololetí měly dvakrát uzené k obědu.