U staršího syna je to těžší vybrat. Je hyperaktivní s poruchou soustředěnosti. Jak říkají všichni příbuzní, vydá za tři kluky. Určitě jedno by bylo, kdy od narození do čtyř měsíců toho moc nenaspal, a stále jen brečel. Další období, kdy se naučil v devíti měsících chodit, a šplhal a skákal kam to jen šlo. Další když jsem ho kolem jednoho roku vytáhla já blbec z kočárku, v kterém nechtěl sedět, a od té doby jsme po venku stále jen běhali. Ony i ty noci asi do roku a půl byly hrozně těžké, protože se budil osmkrát za noc a nešel strašně dlouho uspat. Z toho často byl ve dvě ráno vyspaný, a už odmítal zabrat. Takže asi jo, asi tohle období od narození do roku a půl bylo nejtěžší. Pak už si člověk zvykl, že ho nesmí na 24 hodinu spustit z očí, a i na to, že mlčí jen když spí.

Mladší syn byl naproti tomu úžasné miminko i batole. Klidné, tiché, rozumné. Teď bude mít čtyři, a zatím jsem z něj nejvíce vytížená asi teď kolem toho třetího roku. Má docela tvrdé období vzdoru, kdy je těžké s nim vybojovávat ty malé každodenní bitvy.