Tak jsem se zamyslela - konečně jsem se dostala ke kávě a podařilo se mi spolknout kousek rohlíku
.... no tak mě právě našlo mladší dítě a požaduje házení létajícím talířem , starší má 38 a neštovice :-(
No ono každé období má něco do sebe, myslela jsem si,že do 2 let to bude nejhorší,ale už si nejsem jistá ...asi hodně záleží na kombinaci mnoha faktorů. Osobně je pro mne zatím nejnáročnější toto období, hlavně z hlediska psychického .
Starší syn jde do školy ( má vývojovou dysfázii - takže budeme každý den jezdit 15 km do Prahy ), mladší nemůže zatím do školky dokud nebudu vědět jak to půjde staršímu ve škole. Oba samečkové jsou silně dominantní, mladší má další období vzdoru a oba mají "své" dny - většinou bohužel na střídačku,takže se věčně perou - ještě jsem nezažila,aby byli oba v pohodě. Alfa samec je věčně pryč - řeším vše a stále, není chvilka klidu. Myslela jsem si,že mluvící dítě bude pohoda, ale oni mluví stále,když nemluví tak řvou, když neřvou tak zpívají, utíkají nebo něco rozbíjejí. Jejich požadavky jsou čím dál tím rafinovanější, dávají podrobnější instrukce,jak má být věc provedena k jejich spokojenosti
a když to není,jak si představovali to je pak tanec.
Zlaté mimino a noční vstávání, to bylo náročné jen fyzicky. No ale to jsem samozřejmě v té době nevěděla.