Ahoj,

jsem moc zvědavá na názory a srovnání či pozorování z jiných rodin. Mám kluky o 2,5 roku od sebe (4,5 a 2 roky). Starší nechodí do školky. Tak nějak furt migrujeme. Starší si ted´ našel kamaráda a páč už jsou ve věku kdy dokážou hrát si na něco tak si tedy pořád hrají. Mladší ještě nedokáže tolik respektovat pravidla a ruku na srdce, on je takovej dost svuj a i respekt doma mu činní trochu potíže, ale na dvouletý dětsko to celkem jde. Starší je taková forma slušňáka a správňáka nidky mu nemusím nic nějak zvlášt opakovat.
Ale v poslední době jsem si všimla, že mladšího syna využívají jako nepřítele. Vždycky bojujou proti němu, nechtějí ho vpouštět do svých raket, lodí atd.. A poslední dobou i když si hrajou jen sami dva, tak musí být vždycky podřízenej a poslouchat nastolená pravidla. Obyčeně se snažím nezasahovat, když příjde s brekem, tak mu nabízím alternativy co bychom mohli dělat spolu, ale o to zpravidla moc nestojí. Staršímu sem tam vysvětlím, že je to jeho bratr a kamarád a že by ho taky mohli vzít do party a vymyslet mu nějakou jinou funkci, kterou by třeba v Appolu 11 zvládnul, že na palubě taky byli 3 atd.. Ale stejně se mi zdá, že ho pořád buzerujou. Mezi sebou si ti dva starší dokážou i tvořit kompromisy až je mi to úsměvné.

Říkám si, že to asi do té hry patří. Jen bych ale byla nerada, aby se malý naučil ustupovat a ve všem poslouchat (i když on asi nikdy nebude taková povaha), ale jistě to nějaký vliv na něj má.

Jak řešíte takové situace? Řešíte? Necháte být? Jak vysvětlujete starším, že musíme respektovat i názory a přání těch mladších?