Přesně tak. Nejhorší byli lezouci-batolata. U nás se říkalo:

Všude vyleze, a kam vyleze odtamtud spadne.

Naštěstí to nebyla tak docela pravda u mých dětí, jelikož dcerka byla vždy opatrná a lezla jen tam, odkud nespadla, a syn zas velmi obratný a silný, takže se zvládl i velmi kritické situace, ale jedna z neteří toho byla opravdu zářným příkladem a vydrželo jí to asi do 4 let (trávili jsme s příbuzenstvem hodně času, tak jsem si to užila...).

Mám děti 20 měs. od sebe a nejvíc časově vytížena jsem byla v době od mladšího cca 6ti měsíců do 1,5 roku. Pak už si chvílema hrál i mladší samostatně na předpokládatelně dlouhou dobu (tedy krátkou, ale aspoň něco ;-) ), a vůbec... od té doby je stále lépe, puberta v pohodě (to je patrně o štěstí).