Přidat odpověď
Máte nějaké veselé historky spadající do trojúhelníku: GASTRONOMIE – ČECH – ZAHRANIČÍ ?
http://www.cuketka.cz/forum/topic.php?id=2294
Vždyť je to šílenost vozit si jídlo na dovolenou do zemí, kde není hladomor! Samozřejmě, že v Chorvatsku jsou ceny podobné našim. Osobně raději jezdím do Itálie a potraviny vozím také. Dokonce plné auto. Jenomže do Čech! Do Itálie si vezu jen italskou kuchařku… Proč se probůh cpát u Jadranu zavařeným lečem, nebo ptáčkem s knedlíkem? V zemi, kde mají skvělé pljeskavice, ligně na žaru, osliče, pršut, školjke sa vinom, atd.
Bohužel tohle vození konzerv, polotovarů, instatních věcí apod. způsobilo mojí naprostou averzi na Chorvatsko, prostě s tím mám spojenou typickou českou rodinku s řízky a autem plným konzerv, včetně i těch vajíček, a nějak to už nemůžu překonat…
Všechno souvisí se vším. Lidé, kteří točí pár jídel pořád dokola, si naučí děti na těch pár jídel. Na dovolené je nejsou pořádně schopni uvařit (ta omáčková jídla, která figurují v seznamech nahoře, jsou zpravidla náročnější na kuchyňské vybavení i čas), a děti nic jiného jíst nechtějí. A místo, aby si uvědomili problém a řešili ho, tak příště holt navaří do skleniček.
Ano, devadesátá léta byla jiná. Otevřel se nám západní svět a tak jsme ho chtěli poznat. Platy byly rovnostářsky malé, ceny na západě vysoké, tak se jídlo vozilo. A rozhodně nemyslím, že to tehdy bylo něco špatného. Jako kluk jsem byl šťastný, že můžeme do Itálie a nevadil mi namražený chléb, lovečák a paštiky. Ale do dnešní doby to už myslím opravdu nepatří.
Předchozí