Hezke tema
Prvne jsem se vzbudila rano s pocitem, ze dneska by byla legrace, kdyby se syn narodil - byl 1. duben, April a ja byla 37+5. V poledne jsem mela kontrolu u sveho lekare, ten rikal, ze se nedeje nic, dohodli jsme si termin na cisare. S manzelem jsme odjeli na jidlo, ja se nacpala smazakem, jahodama se slehackou a sli jsme nakoupit velky nakup.Vsude bylo horko, cely den svitilo slunicko jako v lete. Kdyz byl kosik plny, sehla jsem se pro ziletky a v tu chvili mi praskla voda, bylo 5 odpoledne, v Tescu plno lidi a ja se sunula pomalu na WC zjistit, co se deje. Zavolala jsem sveho doktora, sesli jsme se v nemocnici a v pul devate se syn narodil.
Podruhe jsem mela opet domluveneho cisare, na 4 dny pred terminem,synovi rano pichali ousko, takze nesel do skolky, zrovna jsem se s kamaradkou po ICQ domlouvala, ze nas odveze do porodnice na smluveny termin, protoze manzel neridi a ja tentokrat nechtela tahat auto sebou, no a v tu chvili mi opet praskla voda,bylo devet vecer. Synovi jsme zavolali babicku, sobe toho stejneho doktora a taxikem odjeli do porodnice, dcera se narodila pul hodiny po pulnoci.Myslim, ze to byl taky slunecny den, byl konec dubna.
Muj doktor si okolnosti obou porodu dobre pamatuje a pri kontrole je obcas pripomene, ze i kdyz cisar byl vzdy peclive naplanovany, tak nakonec jsem ho jednou odvolala z domova a podruhe z nejakeho duleziteho jednani.
Pripomina mi to, ze jak pise I. Stadelmann,zastankyne prirozenych porodu a velmi moudra pani, ze u porodu je nakonec vse uplne jinak, nez clovek planoval a ze to kupodivu plati i u planovane sekce.