Tak zas jestli se někdo chová slušně jenom proto, aby nepřišel po smrti do pekla, jak naznačuješ v tématu, tak to je čirá vypočítavost a účelový chování Spíš by to asi mělo být tak, že věřící se ztotožňují s určitým řádem, a nevěřící taky. Akorát že pro věřící je to Boží řád, pro nevěřící nějakej jinej, třeba "morální instinkt" nebo "lidská smlouva" nebo "naši mi to říkali" ))

Četla jsem kdesi, že pro dnešní věřící ten aspekt života věčného ustoupil značně do pozadí, že jim záleží spíš na živém vztahu s Bohem, na posvěcení života atd. Čili to má dáti - dal (budu se chovat slušně a přijdu do nebe) už je do velký míry passé i v křesťanstvu