Já jsem se donedávna chovala morálně proto, že "přece jsem slušnej člověk".
Což jsem i nadále , ale došlo mi, že to někdy (a určitě častěji, než jsem si myslela!!!) dělám i proto, abych ukázala ostatním (zvláště pak konkrétním ostatním - např. exovi, že), oč jsem já "lepší" než oni, lumpové, troubové apod. Takže vlastně paradoxně oni (lumpové), co si na nic "nehrajou" a jsou prostě přirození, aniž se jako já chovají slušně ZEJMÉNA pod tlakem ("musíš!"/"nesmíš!"), protože "se to nedělá"/by tě odsoudili/zavřeli/nemohla by sis sebe vážit/nemohla by ses tomu člověku podívat do očí/přišla bys o práci/o dítě/o vztah/..."

Ta moje vnitřní potřeba "chovat se morálně" je opravdu dost slabá - a asi proto jsem vždycky tolik brojila proti "nemorálním", kteří na rozdíl ode mě své "nemorální choutky" aspoň neskrývali . Dostala jsem teď báječnou příležitost "zachovat se morálně", hned 2x, a přišla jsem na výše uvedené
Takže, Ananto, vůbec se neznepokojuj!