"Mě jen napadlo, že kdybych si myslela, že po smrti to končí, neměla bych vůbec potřebu přemýšlet nad tím jestli se chovám morálně, někomu neubližuju, prostě bych to kosila všechno ve svůj prospěch."
To jako vážně?
Těch "bičů" existuje o dost více, než jen náboženství. Společnost, ve které by každý jen maximalizoval svůj vlastní užitek, resp. snažil se o to, by prakticky neměla šanci přežít. Každé společenství proto má svůj morální kodex, který vymáhá a který stanovuje, co se ještě smí a co ne. V tom smyslu také vychovává své členy, aby tato pravidla přijali za vlastní, dodržovali je, chránili je a předávali dál. Ano, pro ty, kteří je nejsou schopni akceptovat kvůli přežití společenství, jsou tu hrozby trestem a trest samotný. Kde selže pozitivní motivace, nastupují sankce - to je v náboženství stejné jako ve společnosti bez náboženství.
Tvoje tvrzení o sobě samé mě ale dost udivilo. Moje nevěřící okolí vtisklo do mé nevěřící osoby takovou představu toho, jak by svět měl vypadat a jak bych já tomu měla pomoci, že kdybych "to kosila všechno ve svůj prospěch" a u toho ubližovala lidem, nemohla bych na sebe ráno kouknout do zrcadla. Naopak pokud jsem přesvědčená o správnosti svého rozhodnutí, sousedovo pohoršování se mě z míry nevyvede - má smůlu, tak mu jeho nejbližší společenství poskytlo jiné základy nebo si je časem jinak zpracoval, ale já věřím na svou pravdu, ne na tu jeho. Prostě nemám tendenci dělat to, o čem věřím, že to není fér jen, protože nevěřím že za to přijdu do pekla.