Máš pravdu a já to beru... Dávno jsem pochopila, že z nás zřejmě přátelé nebudou. Ale i tak bych ocenila trošku slušnější chování... Zajímavé je, že manžel se svou rodinou dlouhodobě odmítá komunikovat - prý si s nimi nemá co říct. Já jsem ale člověk, který neváhá vyvinout určitou snahu ke zlepšení vztahů - jako je třeba snaha občas komunikovat, poslat přání k svátkům, koupit dáreček, občas přijít na návštěvu. Ale jim to prostě není dost. Když už nic jiného, tak bych čekala, že ocení, že jejich syn je se mnou podle všeho šťastný. Oni sami jsou rozvedení a v jejich rodině jsou manželství plná nevěr, takže bych čekala, že aspoň naše hezké manželství ocení. Ale ani ťuk