Já jsem řekla, že když bude dítě, tak bych do toho města ASI šla, to bylo tak nejvíc co jsem řekla, pak jsem to průběžně ještě různě rozporovala, nebylo to tak, že bysme si sedli a já to slíbila, ale ted to tak vypadá a já si připadám, že jsem udělala podraz. Já bych tam snad i šla, ale jsem přesvědčená, že by se to stejně vyvinulo tak, že bych to nevydržela psychicky a pak by ten odchod s visícím dítětem na noze otce byl mnohem horší. Nabízím kompromis, tedy jiné město než ve kterém žijeme oba, ale partner se odmítá přestěhovat vůbec, zaproblémované je to i jinak, ale nejsou to tak zásadní důvody abych jimi mohla omlouvat situaci.