Hanko,
máš úplnou pravdu a taky jsem na to myslela.
Já bych to za naprosto legitimní považovala v Tebou uvedeném prvním případě (já chci děti, partner nechce), protože tam se jaksi nejde dohodnout na kompromisu, jako že si pořídíme půlku dítěte
.
Tu druhou už tak jednoznačně nevidím, protože už by bylo na cestě to dítě. Kdybys to postavila tak, že "dítě s tebou počnu a žít s tebou budu pouze za předpokladu, že si mě vezmeš, protože to považuji za důležité", tak bych to vnímala taky jako legitimní.
Ta Anantina záležitost ale taková situace buď/anebo není, existuje tam spousta různých mezivariant, na kterých by se, pokud by byla oboustranná vůle, jistě dalo dohodnout. pocitově to pro mě prostě tahle situace není.
mně se nelíbí ten nátlak (stylově), který na Anantu její partner dělá, ale IMHO jsou situace, kdy je zcela legitimní říct "buď to bude tak a tak nebo s tebou nebudu". Pro mě to jsou třeba situace, kdy by manžel stále odkládal možnost dětí, zatímco mě by plynul čas. Nebo kdybych otěhotněla a otec dítěte si mě nechtěl vzít - to je u mě otázka sebeúcty, protože pro mě by to byl signál, že se nechce zavázat, a pokud by se ke mně nebyl ochoten "připoutat" nastávající otec mého dítěte, neměl by pro mě jako partner cenu