Nevím si rady. Mám doma 16tidenní miminko, chtěli jsme ho, je plánované, ale je strašně uplakané. Mám ještě 7miletého syna, to je zlatíčko, i když jako mimi taky plakal (ale to už jsem asi zapomněla).
Miminko stále pláče, i když dělám vše, abych ho uklidnila, nepomáhá to. Jsem z toho naprosto zoufalá, tečou mi nervy a te´d už mi hlavou bleská i to, co se nahlas ani neodvážím vyslovit - Mám strach, že kvůli tomu neutichajícímu pláči nebudu mít své děti stejně ráda, že budu mít první dítě raději než tohle, které "mi trhá srdce a uši a nervy z něj mám na pochodu".
Jsem normální nebo to jsou hormony nebo mi už hrabe.....