Flamenko - to mi připomnělo - měli jsme u nás kamaráda syna. Tak nějak automaticky předpokládám a dopředu hlásím - kdo má hlad a žízeň, řekne to, nebudu chodit a ptát se. Nikdy nebyl problém. Manžel uvařil kuře, obral ho, maso nechal a že večer udělá rizoto, já šla někam ven. Volá mi, co má dělat, že maso zmizelo a žádný z dětí se nepřiznal, že prý ho nikdo neměl. Musela jsem domů, abych zjistila, co a jak a pak se dozvěděla, že onen chlapec na návštěvě měl na to maso chuť, zeptal se mého syna, zda to mohou sníst, můj syn se šel zeptat manžela, dozvěděl se, že ne, že to je k večeři, přetlumočil to kamarádovi, ovšem jeho chuť byla silnější a maso potají snědl. Tak měli zeleninové rizoto - bez masa.
Poněkud mě to překvapilo, že devítiletý chlapec neovládl chutě - a nebylo to o hladu, ale vyloženě o chuti.