Bez peněz jsme byli s manželem v počátcích vztahu a nebyl problém bohatším kamarádům vysvětlit, že někam prostě nepojedeme, neb na to nemáme. Tak jsme jezdili pod stan a na kolech a parádně si to užívali. Nebo jsme se sešli u nás či u nich doma.

Později naštěstí začalo být lépe a naopak jsme byli schopni kamarádům v rámci možností vypomoci tak, aby to nebylo hloupé ani jedné straně - pozvat na chalupu, půjčit vybavení pro děti, přizpůsobit zimní dovolenou tak, aby je nezruinovala atd. Myslím, že se nikdo špatně necítí, neboť oni vědí, že nám všem jde hlavně o to, abychom si akce užili a to, kdo zaplatí více a kdo méně je leckdy podružné. Bez nich by nám bylo smutno, takže to, že přijmou pozvání je vlastně odměna i pro nás.

Obecně si myslím, že mezi kamarády a příbuznými si nemá cenu na něco "hrát", ale prostě suše konstatovat skutečný stav a vymyslet případně jiné řešení přijatelné pro všechny.