K diskuzi přicházím pozdě, ale vcelku mě překvapilo několik momentů.

Zakladatelce bych doporučila přečíst si něco o syndromu zavírajících se dveří. Moc se mi líbilo, jak psala Grainne, že nezvládnutý alkohol může být skoro stejný průšvih, jako nezvládnutý životaběh.


Jinak z textu psaného zakladatelkou nějak nevyplynulo to, co většině ostatním. Abstinent nejsem, společnost mám ráda, přesto si nemyslím, že žít, byť jen období života v "alkoholovém oparu" je něco strhujícího.

Takže mě zaraží, třeba Mandelinka - která píše, že její matka byla alkoholička a sama o sobě píše "Dokonce byly doby, kdy jsem několik let takřka prožila v alkoholovém oparu, chlastalo se několikrát týdně (spíš každej den), a jak to že nejsem alkoholik?" Toto se mi nezdá dobrý argument (viz Nohavica teorie alkoholikova kopce).

Podle mne tam nevyčnívá ani to, že se vztahuje k věku. V rámci rodiny by mě trápilo, že chlastá puberťák, manžel i pradědeček.

Další věc, která mě překvapila, že dámy okolo a nad 40 vyletěly jako čertík z krabičky.
Zajímavé je, že Jachtařka píše o babiččce z Boženy Němcové - (vynechám-li fakt, že to o sobě nepsala babička sama), já osobně vnímám babičku z Boženy Němcové jako šťastnou, vyrovnanou, moudrou ženu, jako přirozenou autoritu pro okolí pro svůj rozhled a zkušenosti.
Je třeba vynechat babiččin look, prostě v té době vypadali obecně lidi jinak.
Ale jinak, co je na tom špatně?
A obzvláště v této diskuzi na to naražím opakovaně.
Jak si tedy představujete roli ženy nad 40 let??