Já jsem taková
, že bych to brala věcně, a možná by mě to ani nemrzelo. Moje dítě má mě, já mu dám všechen cit, jakýho jsem schopna, a ostatní ať se zařídí, jak umí.
Tím, jaký bude mít dítě vzpomínky na prarodiče, bych se netrápila-třeba bude pro ně důležitý úplně jiný člověk, na kterýho budou mít hezký vzpomínky, v životě se děje tolik věcí, že tohle nakonec nemusí být podstatný..