Aneb zdravá výživa.
Odpovědně živím své děti nutričně hodnotnými jídly ze základních surovin co nejlepší kvality, v panelákové "kuchyni" metr krát metr držím chlebový kvas a pižlání zeleninky je moje nejčastější relaxační cvičení.
Dětičky jedí, ale nejvíc bodů má stejně tatínek, když jdou i na snídani do hospody. Hranolky jsou hranolky. Když jdeme na Florenci kolem nejmenované budovy, děti nasají dusivý puch a mlsně se olizují.
Větší dcera je na prázdninové zkušené v Británii, zemi zaslíbené, oplývající hranolky a smaženým cojávím asi treskou.
Bydlí u starých manželů v domku s levandulí, kočkou, krbem a čajovou konvicí, určitě jste to už na nějakém obrázku viděli. Jsou opravdu moc hodní a mají tak britský přízvuk, že snad ani nejstarší profesor v Oxfordu nemůže mít větší.
Libujeme si, že nejsou vyhozené peníze, že je to přesně to, co dcera potřebuje.
Občas jí večer voláme a až včera mě napadlo poptat se na stravu. Povídám: "Co jsi měla dobrého k jídlu?" a těším se na povídání o dostatku hranolek a křecích nuget. Dcerka praví: "Včera byla dobrá večeře, dušená mrkev." "Dušená mrkev???" "No, mami, tady vůbec nedávaj zeleninu, jen dneska mi na tuňákovi ležela půlka chery rajčátka. Konečně čerstvá zelenina. Jinak jsou ve všem hranolky i v sendviči, já to ráno ucítím a mám chuť to rozšlapat. Ale víš, co je dobrý, všechny hranolky, co nesním, sežere kočka, děsně jí chutnaj. Uděláš mi velký salát, až se vrátím?"
Zlobí vás děti s jídlem? Pošete je na odvykačku do Británie!