Samozřejmějsme si nikdo nepořizovali děti s podmínkou, že prarodiče budou hlídat a budou se zajímat.

Chápu, že ve tvém věku a s mimčem to prostě nestíháš. Mluvím v předešlé diskuzi o prarodičích důchodcích, kteří na to mají kapacitu i zdraví, občas se s vnoučaty vídat a někdy se s nimi vídat i bez přítomnosti rodičů.

Možná ti přijde argumentace vztahem vnuk-prarodič přehnaná, ale zkus si tvou argumentaci obrátit:

Skorodospělý vnuk dostane za úkol v sobotu se postarat o babičku, uvařit jí, pohlídat, aby se jí něco nestalo, zajet s ní nakoupit atd atd. Začne tvrdit, že přece má brigádu, že má taky své koníčky, jezdí lyžovat, na vodu, na výlety, má své kamarády a tak.

Přesně tvá argumentace naopak. Co já mu teda řeknu? Že je naše svatá povinnost postarat se o své prarodiče? Zřejmě taky cítíš, že bys s takovým cápkem vyběhla, že není ochoten pro rodinu něco udělat. Znamená tedy že ve vztahu vnuk k babičce má své morální povinnosti a pokud se něco takového očekává od babičky, tak to je sobectví stran mladší generace?

Ježišmarjá, myslím, že nikdo nechce děti prarodičům odkládat denně a kašlat na ně. Jenom v řadě rodin skutečně dochází k nezájmu, i když možnosti by byly. Matky to potom mrzí, protože si z dětství babičky pamatují a mají své pěkné zážitky, zatímco dětství jejich dětí ubýhá a vzpomínka na babi z toho asi nebudou.