Maťo v tomhle to většinou funguje stylem, že kdo je jako žlutá zimníce, není mu nic blbý, nenechá se odradit, ten vítězí.
A slušný většinou utře nos, protože realisticky vzato, když prarodiče skládají plně podle potřeb dvou, tří dětí od jednoho sourozence, těžko můžou být k dispozici ještě pro další dvě až tři od druhého sourozence. Tak se to zjednoduší tak, že slušný a ohleduplný sourozenec zůstane ohleduplným už navždy, protože není síla a už ani časový prostor, kam vmáčknout své vlastní děti, když jsou u prarodičům naložení ti druzí.

Bohužel, pak to opravdu končí tím, že kdo se nechá takhle vypíchnout, tak jeho děti jsou někde na desátém místě i v míře citu k nim.

Prostě člověk si buduje vztah a zamiluje si druhého, když s ním má nějaké zážitky, žije s ním. Takhle to funguje i když se rodičům narodí děti, ze začátku je ten vztah menší, ale s tím stráveným časem, starostmi, radostmi pak sílí a sílí.