"tahle generace" vyrostla rodičům i prarodičům v dobách, kdy se s dětmi až tolik nenadělalo a až na vyjímky fungovala autorita starších. Samozřejmě, že jsem měla pohádkovou babičku, ale jen proto, že moje nepohádková matka pokládala za naprostou povinnost dojet za ní na víkend, vyšůrovat, navařit, zavařit a vyprat, ptž 60 letá babička už byla moc stará šupla sem tam nějakej ten veršík vnoučeti,to jasně..

Pak jste se nám v 90. letech začli rodit vy, miláčkové, noví lepší lidé s možnostmi. Takže my - děcka zvyklá se uklidit a víceméně počkat až na nás dojde řada, jsme si pořídila vlastní miminka, co už mohla pěkně plavat od 3 měsíců a mluvit anglicky zároveň, přetrhnout jsme se mohly, my maminky blbé..

No a je vám 20 pryč a jste zvyklí využívat své možnosti, k tomu dělat dětičky a hrozně se divit, že nám to v přépadě, že jste zajištění a normální, až tak játra nerve a že si v 45 letech dovedeme představit i jiný víkend než s nějakým usmrkánkem.

Já vnoučata nemám, nevím tedy, co to se mnou emočně udělá.. ale rozumově jsem rozhodnutá kromě radosti nebrat z babičkovství nic, teď jsem totiž na řadě já..