Libik, gratuluji :)
Jsme na tom podobně - mám tři vnoučata a sama školní dítě, rozdíl mezi sourozenci 20 let, prostě jsem ještě chtěla žít svůj život a nikdy mi nenapadlo dělat někomu matku Terezu. Nyní jsem přesto měla vnoučata na pár dní v červnu a na pár dní (i řes noc, dcera bydlí 100 km) v červenci - byla to hrůza, mé děti byly zcela jinak vedené. Přesto mi dcera řekne - jsou to kreativní děti, obdivuj mě, já to mám každý den.. že já ve svých 50 chodím denně domů z práce v 18 hodin, starám se o své školní dítě a o rodinu, mám své zájmy (jezdíme pod stan, chodím na jógu a na spinning, na zumbu.., do divala, do kina, plavat.. s nejmladší na závody - závodně vesluje, to jsou celé víkendy ..) to nic, to je mimo mísu..
Co mi nejvíce vadí - sotva děti vrátím, vše je zapomenuté, samozřejmost - mohla jsem přeci více. Můj závěr? Žít si svůj život a postarat se, abych nikdy nebyla odkázána na své děti, které jsem s láskou vychovala a přivedla do života.
Poprvé v životě se učím, že si mohu koupit i pro sebe (nejen pro ně, světe div se) značkové věci, že si teď, právě teď mohus sednout k počítači a psát vám tady tyto řádky, že nemusím mít strach, že jsem špatná, že nedělám něco pro ně....

Nenechat se usurpovat, žít svůj život - o toto se nyní snažím a je mi jedno, jestli jsem sobec. Je mi 50 a dosud jsem na sebe neměla čas. Asi jsem sobec, ale zatím sjem na to neměla kdy, tak to musím stihnout, abych si toho sobce vychutnala :)