Taky se snažím dělit pozornost spravedlivě mezi svoje 4 děti, jak mezi ty malé, tak mezi ty dospělé. Šlo to o hodně líp, dokud jsem mohla být doma, jakmile přišel nástup do práce, vše se radikálně změnilo. Není lehké, vyhovět zaměstnavateli (ve smyslu plného nasazení), který ti v podstatě vyhrožuje tím, že za branou čeká dalších 50 lidí na práci, vyhovět coby matka všem dětem, které jsem si "nadělala", manželovi, který si taky ledacos představoval jinak, přitom mě do té práce honil, k tomu celkem velká domácnost (a fakt nemyslím 2+1 v paneláku) a nakonec poslouchat jen stížnosti, jak nic nedělám pořádně a podle očekávání ostatních. Jen těžko se bráním pocitu vyhoření.