Ano liško, přesně tak to chápu taky. Už jsem to tu kdysi psala-mí rodiče mě dávali k babičce pořád. Protože přece byli ještě mladí a museli si užívat. Byla jsem u babičky několikrát týdně přes den i na noc. Jí to nikdy nevadilo a skvěle se mi i s dědou věnovali. Rodiče to jak si vzpomínám, brali jako samozřejmost. Babka je stará, je v duchodu, tak co by tak mohla dělat než hlídat. No a teď jsou na duchodě oni. Ale na hlídání nemají čas. Protože jsou přece na duchodě a konečně mají čas a musí si užívat. Nejsou přece od toho, aby hlídali. Takže když chci hlídání, což je tak jednou za týden až za dva na 2-3 hodiny, tak to musím nahlásit hodně předem a často to i na poslední chvíli odřeknou. Protože si například pozvali kamarády na večer atp. Takže o hlídání žádám jen když opravdu potřebuju a nikdy se to neobejde bez vzdychání, očí v sloup a kroucení hlavou. Zarážející je, jak když takto mého syna hlídají, tak ho vyvezou v kočárku ven a všem vykládají, jak ho milujou, jak je u nich pořád a podobné kecy.