V první řadě je důležitý si říct, že jeho nepředěláš... a pak se zamyslet nad tím, co to znamená pro tebe... Ne pro tvoje ego, pro tvoje pocity ve společnosti, ale skutečně pro tvý hluboký vnitřní já, jestli to se s tím dokáže nebo nedokáže popasovat.
Na nevěře, je-li člověk ten podváděný, aspoň tak, jak jsem měla možnost si jí prožít já, je nejhorší to ustát si svůj postoj před okolím, nenechat se zviklat, ať už na jednu nebo na druhou stranu. Já jsem se rozhodla, že tohle něco nebudu u svého muže řešit, že mám k řešení spoustu jiných, mnohem důležitějších věcí, a že dokud nemám já potřebuju odejít, nebo dokud on nepřestane chodit domů, tak prostě tohle je jeho prostor, ve kterém, ať si dělá, co chce. S odstupem času dokážu přesně poznat, kdy je s nějakou v kontaktu (byť u něj to není povětšinou fyzická záležitost, ale spadne do toho emocema), a kdy s žádnou v kontaktu není. A dokážu tyhle období přestát, aniž bych mu to mlátila o hlavu, aniž bych se z toho hroutila, aniž bych chtěla utíkat... ale to nejdůležitější, co jsem si vyřešila :"do toho, jak my žijeme, je každýmu velký kulový"