Zajímavá otázka... nepřišlo to najednou, nepřišlo to poprvé. Asi se to nastartovalo podruhé, kdy jsem si dupla, že to teda budeme řešit v poradně - tenkrát jsem si fakt nebyla jistá tím, jestli náš vztah je to pravé ořechové a jestli má smysl v něm setrvávat. A ta poradna rozjela hodně věcí u nás obou a tak nějak v průběhu dalšího roku jsem si najednou dokázala uvědomit, že vztah a moje setrvání v něm by nemělo být závislé na tom, co udělá on, ale na tom, jak se já v tom vztahu cítím. A že je možný, že už zítra budu chtít jít pryč, ale že dokud já pryč jít nechci, tak v něm prostě budu a budu v něm, jakoby to mělo být napořád, takže i s tím, že se ke slečnám nebudu v našem vztahu vracet a nebudu po nich pátrat, protože by to nakonec ze všeho nejvíc zanášelo mojí duši...