Přesně tak :) ... jako nikdy to nemůžu vyloučit, ale tak věřím, že a)když už, tak si vybere dobře :), a b) ohledně potomků - řekla jsem, že placení alimentů na cizí dítě bych kousla asi fakt hodně těžko, takže ať si dá bacha, že by taky hrozilo, že ho budu nutit, aby chtěl dítě do svý péče ... s nadsázkou, samozřejmě, ale je docela dobře možný, že tam by moje tolerance narazila. Ono pro mě je fakt v tom všem důležitý, že jsem se naučila žít "teď"... nepromýšlím krizový scénáře, coby kdyby, ale budu to řešit, až to přijde, ať něco, co už nekousnu, anebo třeba nic zjevnýho, ale už prostě nebudu chtít... a můžou to být neuklizený ponožky :)
Možná to na spoustu lidí působí zběsile a nezodpovědně, ale já vím, že čím míň krizových plánů mám, tím lépe se mi žije (a krizový plány si jakožto advokátka řeším u svých klientů, tak už si je nemusím vymýšlet doma, v praxi totiž vidím, že to stejně velmi často nefunguje).