Diskusi jsem sice přečetla, je tam několik málo příspěvků, které svědčí o vnímání reality dnešního života, ale tak..................o dědečkách ani slovo, to jste feministky?

Po přečtení mnoha zdejších diskusí je myslím lépe se vnoučatům vyhnout, neboť babičky nemají nic lepšího na práci, než ty chuděrky ubohé zahubit neodpovědným přístupem, stravou počínaje, trávením času konče.

Jen malý postřeh z dob dřívějších - jo, mám úžasnou matku a bývala úžasně hlídající babičkou, ovšem se všemi právy a se vším respektem vůči této úloze. Nedovolila bych si krafat jí do toho, čím nakrmí, napadnout dědečka pro kousek čokolády, nebo okázale padat naznak, když se dítě v nestřeženém okamžiku proměnilo v betonovou sochu, protože honilo kočku na čerstvém betonu a babička se odmítla vláčet přes celé městečko s dítkem na flétnu.

Vnouče buď lze zařadit a začlenit do jinak fungující prarodičovské rodiny a asi to jde vcelku plynule, jiná věc je, žádat, aby tato rodina okamžikem převzetí dítěte totálně přovorala všechno, životním stylem počínaje, přes stravovací návyky, až po trávení volného času.
Takto nezodpovědným prarodičům, kteří toto okamžitě nezměnili dnem narození prvního vnoučete, snad ani děti svěřovat nelze, ne?

Půvab toho, když jsme byla hlídna já, spočíval mj. v suchém záchodě, slepičincích na dvorku a jiných úskalích života, ale která dnešní matka by své dítko vystavila těmto rizikům?

To si taky musíte srovnat v hlavě, co od těch ubohých babiček vlastně chcete, když je často (ne všichni, ale spousta), neuznáváte za kompetentní vychovávat a pečovat?

Jo, už netuším, komu jsem to vlípla za příspěvek................takže nebrat osobně, ale jako další moment k zamyšlení.