Mariano, ještě jedna teoretická otázka: odpustíš nevěru, bolí to, ale vyrovnáš se s tím, vše si vysvětlíte, vše pochopíš, chceš s tím člověkem i tak být, protože "až na ten úlet" (a každý má právo na chybu) je to dobrý člověk...dlouho musíš pracovat na "abys zase mohla věřit jako předtím"...a v okamžiku, kdy to konečně dokážeš, dostaneš takovou pecku ZNOVA.

Jasně, můžeš toho člověka opustit, když si nezasloužil tvou důvěru...ale jak se vyrovnat s tím, že tyhle věci se prostě DĚJOU, a třeba někomu jinému později znovu otevřít své srdce, aniž by se člověk stal paranoidním...nebo byl pořád "za vola"?