taky to bohuzel moc dobře znám. máme dvě čivavy, obě jsou extrémně malé, roztomilé. už ani moc nechodíme na procházky protože je to o nervy, jestli se na ně někdo někde nevrhne a nebude si je chtít pohladit, případně na ně omylem nešlápne - a to chodíme jedině na vodítku.
jedna je flegmatik a hlazení od cizích jí nevadí, druhá se hodně bojácná a je schopná v panice se ohnat. nejvíc do kolen mě dostávají rodiče dětí - úplně malých - tak dva-tři roky které se řítí na naše psy s nadšením a rodiče volají běž si je pohladit - protože přece jsou táááááááák roztomilééééé. potom hrozí, že na ně v tom nadšení šlápnou....takže procházky si neužíváme, neustále monitorujeme okolí, jestli někde není puštěný pes, jestli někde nejsou malý děti.....
já když si chci nějakého rozkošného psíka pohladit, vždycky se zeptám. a ne se hrnout jak buldozer, protože ony vypadají jak hračky tak přece automaticky se musí nechat pohladit.