Jasně, každý máme nastaveno jinak, ale mně se líbí toto (www.psychoweb.cz):
S jiným člověkem, než je náš aktuální partner, uskutečníme kontakty, které jsou pro stávajícího partnera emočně zraňující.

A protože jsme dospělí, tak předpokládám, že ve vztahu komunikujeme a náš partner ví, kde jsou hranice naší emoční zranitelnosti.

V praxi - člověk, se kterým jsem žila 10 let věděl, že mi nebude vadit, když si zajde s kámoškou na kafe, ale vadit mi bude, když si s ní za..... On s ní zašel na kafe i za..., já jsem to přesto tolerovala. Jelikož se to opakovalo a s tím jako průvodní jev přicházely mnohem hůře překousnutelné záležitosti (lhaní, podvádí atd.), ukázalo se, že náš společný život je v praxi neproveditelný.