Píšu tu, protože se samozřejmě o něj bojíme a taky nám leze na nervy jeho věčné stěžování zabalené do "našich pitomých nápadů". Doufám, že ho (ani sebe) nepoškodím, jde mi jen o radu (a sdílení
).
Má hrozně nateklé nohy, sotvaže chodí, stěžuje si na bolest, má v rodině cukrovku - ale proboha nic, NIC se sebou nedělá. Akorát si stěžuje - na nás (myšleno já a mamka) a nestíhá se věnovat mému prckovi, ačkoliv by rád - to jsou ty naše nápady, např. výlety, on to neuchodí, odveze nás, ale s těmi řečmi, no pruda!!
A pak jde druhý k dr. a po návratu se pyšní, že mu tlak vyšel skvěle, že on je "jako zamlada", prý zdravý, až se doktorka sama diví - jeho slovy: ona je naštvaná, že na mě nic nemůže najít.
Tak si myslíme, že on jí nic neřekne.. Což je zapírání problému. Máme vůbec nějaké právo do toho vstupovat, třeba mamka že by sama řekla té dr? /té praktické, chodí tam oba, no pokud by k tomu vůbec sebrala odvahu../