"Pokud jsem pevně a neochvějně věřící, tak se mne sebevetší výsměch, pohrdání, ironie, zlehčování, přece nemůže dotknout? "

Myslím, že záleží na tom, ČEMU ten člověk věří. Pokud to má tak, že ani tak nevěří, jako spíš VÍ (z vlastních zkušeností, které mu průběžně potvrzují jeho přesvědčení), tak s tebou naprosto souhlasím.

Když někdo věří, že se cokoli může dotknout (ve smyslu že je dotčený) Boha (např. mi kdysi Jehovistka vysvětlovala, že se Jehovy dotýká, když mu lidé říkají jinak než Jehova), tak mu pak může vadit zlehčování, i když je ze svého hlediska neochvějmě věřící.