Mnažel dodnes vzpomíná na nějakou bábz co mu vyhrožovala, že ho vyfotí a dá do novin. Nesl v Becu nosítku na zádech synka (něco kolem roku mu bylo) a on usínal - jenže nesnesl tu kapucku co drží hlavu, hned se rozeřval., tak jsem ji nechala odendanou a že ji tam přimontuju až usne. Jenže ten moment se přichomítla ta baba a tvrdila jak týráme tím nošením dítko a že mu svítí sluníčko do obličeje atd. Manžel to snad ještě teď po eltech nerozdýchal.

Já taky někdy nad výchovnými postupy jiných trnu a je mi ltío dětí, s kterými rodiči zachází jak s kusem hadru (ne ve zlém, ale z nevědomsoti - viz ty klokanky). ALedržím se a rady dávám jen když jsem v pozici, že se ode mne rady čekají. To jich někdy dávám až moc, ale třeba aspoň něco padne na úrodnou půdu.